Historie

od roku 1945 až do současnosti

Před 80 lety, po osvobození Rýmařova, přicházeli do našeho města první Češi z vnitrozemí osídlovat pohraničí. Mezi nimi i rodina Dršťáků, která si ze svého bývalého působiště v Kostelci na Hané přinesla i lásku k divadlu. Přes nesmírné starosti a poválečné obtíže byl 18. července 1945 v Rýmařově založen divadelní Spolek českých ochotníků. Do jeho čela se postavil Ing. Zdeněk Dršťák, který měl již režijní zkušenosti. S přáteli JUDr. Janem Najmanem a Karlem Procházkou tvořili přípravný výbor spolku. V srpnu získali ochotníci stálou scénu v budově divadla na Divadelní ulici, jež během války sloužila jako skladiště. Do spolku přicházeli další zájemci, kteří pomohli divadlo vyčistit, pan Majer a zaměstnanci místní elektrárny opravili jevištní osvětlení. Potřebné rekvizity shromažďovali sami herci, v Prostějově byly zapůjčeny kostýmy, olomoucké divadlo darovalo celou výpravu, která tvořila první fundus spolku. Díky obětavosti lidí byla scéna během několika měsíců připravena pro slavnostní premiéru.

Herecký spolek tvořili úředníci, učitelé, lékaři a lidé různých jiných profesí, kteří postupně přicházeli do Rýmařova. Tak bylo založeno české ochotnické divadlo, které bylo vůbec prvním poválečným spolkem v našem městě. Herci začali zkoušet.

Divákům se spolek poprvé představil 27. října 1945 hrou bratří Mrštíků MARYŠA v režii Ing. Zdeňka Dršťáka. V kronice se píše: "Maryša vytvořila základní kámen ke stavbě kulturního života a tradice v Rýmařově. My všichni, kdož jsme u zrodu představení stáli, přáli jsme tomuto budoucímu rozkvětu z plna srdce hodně úspěchů". Z pera režiséra: Ve hře hrálo sedmnáct herců a mladí komparsisti z Jamartic. V prvé řadě je nutno zaznamenat výborný výkon Františka Linharta, který hrál Lízala. Stejně výborný výkon podal i Josef Vagrčka v roli Vávry. Byl to zkušený divadelník s dlouholetou praxí. Překvapením byl František Vychodil, jenž hrál malou roli hospodského takovým způsobem, že v něm má spolek mimořádně zkušeného herce pro role daleko větší a hlavní. Stejně překvapivý výkon podal Jan Weis, dokonale vytvořil figurku Hrdličky. Dále v mužských vedlejších rolích hráli: Pavel Votruba, Emil Machalíček, Jan Vyskočil, Josef Sedláček a Vlastimil Zachar. Hlavní ženskou roli svěřil režisér Dršťák svojí manželce Jiřině Dršťákové. Její výkon zanechal v divácích velký dojem. V ní získává spolek tragédku vysoké úrovně. Výborně zahrála i Marie Křenová roli Lízalky. Její drsný hlas a dobře zažitá figura vytvořily mimořádnou postavu Lízalky. Dále v ženských rolích hrály Zdena Krpalová, Vlasta Procházková, Zdena Hrdličková, Helena Fuchsová a Vlasta Vaňková. Nutno říct, že některé sehrály své role s větším úspěchem než muži. Mužskou čest však zachraňuje kompars, který měla málokterá Maryša. Chlapci z Jamartic byli legruti plní ohně a života, zpěvu a cifrování, bylo jich plné jeviště a je nesporné, že tento kompars významně přispěl k úspěchu představení. První představení znamenalo úspěch nejen mezi diváky, ale i v souboru, kde prověřilo síly herců a přineslo objevy, které tvořily dobrý základ pro budoucí práci. Ve hře napovídala Marie Hliníková, osvětloval p. Majer." Maryša zaznamenala obrovský úspěch u diváků, kteří dvakrát zcela zaplnili hlediště. Jistě na tom mělo svůj podíl i to, že to bylo první české představení po létech války. Hra měla velký úspěch i na zájezdových představeních v Bruntále a Břidličné, kam přišli diváci až z Vajglova a Velké Štáhle. Koncem roku 1945 byl spolek přejmenován na Bratrství a v lednu 1946 uspořádal první Divadelní šibřinky,které se měly stát tradicí. Do roku 1948 bylo uvedeno 11 her, mj. ZUZANA VOJÍŘOVÁ (Jan Bor), VOJNARKA (Alois Jirásek), Čapkovo RUR (1947).

V roce 1948 se rýmařovští divadelníci spojili s malým ochotnickým souborem Hraničář z Edrovic a založili spolek MAHEN. Tento název soubor používá dodnes. Mahen několikrát zvítězil v různých soutěžích jak okresních, tak krajských. Pravidelně se zúčastňoval Krnovského divadelního máje a získal ze soutěží řadu cen a uznání. Se svými hrami jezdil hostovat v létě i v zimě téměř do všech vesnic bývalého rýmařovského okresu. V roce 1952 sehrál spolek představení MISTR JAN HUS s Karlem Stuchlíkem v hlavní roli. Mahen také sehrál pět divadel v přírodě. Všechna se hrála ve Flemmichově zahradě na Sokolovské ulici a všechny režíroval Zdeněk Dršťák. Prvním divadlem v přírodě byl JÁNOŠÍK v roce 1954. Na tehdejší dobu to bylo velmi odvážné představení. Snad v celém kraji nebylo město, jehož ochotníci by se odvážili tak náročného úkolu. Ve Flemmichově zahradě byly namontovány nové lavice pro 1 500 diváků, ale přišlo jich 3 500. Byla postavena dvojitá scéna u chalupy Jánošíkova otce a vedla do terénu v lese a zpět k hospodě na druhé scéně.

Celé jeviště bylo ozvučeno. Ve hře hrálo na 106 osob a bylo použito 38 koní. Koně a sedla opatřil až z Arnoltic a Huzové neúnavný předseda spolku dr. Jan Najman, zvaný Hanes, který zodpovídal za celý průběh náročného představení. Kroje byly zapůjčeny z Kolína. Z Mirotínka přijel soubor lidových tanců, který za doprovodu cikánské kapely před zajetím Jánošíka tančil a tvořil Jánošíkovu družinu. Divadlo začínalo ve tři hodiny odpoledne a stále nebylo jisté počasí. Chvíli dokonce pršelo. Odpoledne se však vyjasnilo a začali přicházet diváci. Od spodní brány se valil nepřetržitý proud lidí. Diváci obsadili lavice, seděli na zemi skoro u jeviště, za jevištěm, a dokonce se našli i takoví obětavci, kteří se postavili za kulisy chalupy, odkud samozřejmě nic nemohli vidět, a přesto tam vytrvali až do konce. Stromy dokola, na kterých visely ampliony, byly obsazeny malými kluky, a tak se i stalo, že byly přívody přerušeny a musel zvukař nahoru na strom opravovat. I podél cesty dolů stáli diváci, protože tudy jezdili koně. Z nějaké vesnice přijel autobus, který zastavil nahoře a diváci si vylezli na jeho střechu, aby lépe viděli. Lidé si vůbec představovali divadlo v přírodě jako nějaký rodinný výlet a dostavili se se všemi dětmi i s kočárky.

Samo představení znamenalo pro Rýmařov senzaci. Lidé mnohdy ještě nic takového neviděli. Připomínalo film, protože Jánošík se hrál v terénu s použitím krajinné situace křovin, lesa a louky. Pestré kroje působily překrásně a vojáci na koních byli kouzelní. Jánošík znamenal pro Rýmařov nevídanou událost a poprvé si jeho práce povšiml i tisk, Vesnické noviny Rýmařovska a zprávu o tomto počinu přinesla i krajská Stráž lidu z Olomouce. Hlavní roli Jánošíka svěřil režisér Dršťák mladému Vladimíru Bětíkovi, který vytvořil emotivní a silnou postavu. Pravou oporou představení byl Putnok hraný Karlem Stuchlíkem, sršel temperamentem a naučil chlapce celé řadě zbojnických písniček.

I nositel vážných a tragických rolí František Vychodil v roli Uhorčíka skotačil s chlapci zcela nevázaně. Velmi dobře zahrál Ilčíka Jan Netopil, Garaje Josef Haltmar ml., Vlčka si zahrál Horymír Dostál, Šandora ztvárnil Andělín Švarc, Jánošíkova otce Jan Weiss, Ilčíkovu matku Jiřina Dršťáková, Anku Věra Haltmarová aj.

Druhým divadlem v přírodě byli PSOHLAVCI v roce 1956. Do titulní role Koziny byl opět obsazen Vladimír Bětík. Jeho Kozina byl skutečný hrdý chlap, což se projevilo právě ve scéně před popravou při setkání s Lamingerem, kterého velmi dobře ztvárnil dr. Jan Najman.

V roce 1957 sehrál spolek v režii Zdeňka Dršťáka divadelní hru INTELIGENTI z nemocničního prostředí. Rýmařovského představení se zúčastnila také krajská porota, kterou tvořili členové olomouckého divadla. S touto hrou byl spolek Mahen vybrán k účasti na Národní přehlídce v Přerově, která se měla konat koncem dubna a která doporučovala představení pro přehlídku v Hronově. Avšak 11. dubna 1957 byl režisér Dršťák náhle zatčen příslušníky StB z Olomouce. Byla u něj provedena domovní prohlídka a zabaveny kromě jeho soukromých písemností také scénář hry Inteligenti a kniha J. Mahena Režisérský zápisník. Byl vyslýchán a obviněn, že představením Inteligentů byla způsobena urážka části obyvatelstva pro jejich politické přesvědčení, a tedy urážka KSČ, za což je on jako režisér odpovědný. Krajský prokurátor v Olomouci vyslechl oba porotce, kteří představení viděli a potvrdili, že to bylo představení výborné úrovně, a režisér Dršťák byl třetí den propuštěn z vazby. Režisér se obrátil přímo na autora hry Milana Jariše, aby sám rozhodl, zda škrty změnily ideu hry. Autor prohlásil: "Vaše škrty nemohly změnit a nezměnily pranic na smyslu hry. Přeji Vám úspěch v další divadelnické činnosti. Milan Jariš." Trestní řízení proti Ing. Zdeňku Dršťákovi bylo zastaveno.

I přes tyto potíže pokračoval spolek ve své bohulibé práci. Hrál hry různého žánru, např. BÍLÁ NEMOC, SŮL NAD ZLATO, PERNÍKOVÁ CHALOUPKA, HRÁTKY S ČERTEM Jana Drdy, Schillerovu MARII STUARTOVNU jako sté představení spolku Mahen, se kterým se hostovalo v Lázních Jeseník, dále CESTY ŽEN Františka Kožíka, OSTROV AFRODITY Alexise Parnise, s nímž se hostovalo v Krnově, Dvorcích, Huzové, Horním Městě, Staré Vsi a Ryžovišti. Tato hra se hrála na jevišti Geologického průzkumu na třídě Hrdinů, kterému se říkalo Rudý koutek, protože se v roce 1960 započalo s opravou budovy divadla na Divadelní ulici a tentýž rok byla odehrána PŮLNOČNÍ MŠE . Třetím divadlem v přírodě byl HEJTMAN ŠAROVEC v roce 1962. Ve hře účinkovalo asi 90 osob a 10 koní. Toto představení vidělo asi 1 200 diváků. Hlavní roli Šarovce si zahrál František Karásek, zkušený herec se statným zjevem a hlubokým, mužným hlasem. Šarovec měl v sobě gaskoňskou krev a čest kavalíra a získal si sympatie hlediště. Partnerkou mu byla Uliána, kterou si zahrála Jiřina Dršťáková, jež bez námahy vytvořila působivou postavu.

Čtvrtým divadlem v přírodě byl JAN VÝRAVA v roce 1964. Toto představení Mahen považuje za nejméně povedené divadlo v přírodě, jelikož bylo ovlivněno počasím. Pršelo a foukal vítr, který shodil část kulisy, jež se musela opravovat, a navíc dole v parku, kde se divadlo hrálo, vesele vyhrávaly kolotoče. I při menším počtu diváků se ale hrálo. Hlavní roli Jana Výravy vytvořil již ostřílený František Vychodil.

Pátým a posledním divadlem v přírodě byla Shakespearova hra SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ v roce 1966. Hrála se ve verších a bylo počítáno i s počasím. Původně se mělo hrát v divadle, ale odpoledne se udělalo hezky, a tak bylo rozhodnuto, že představení, i když byla zima, bude v přírodě. Bylo to jediné divadlo, které se hrálo večer za umělého osvětlení na dvou jevištích v zahradě Hedvy. V představení hrálo 20 herců, 20 komparsistů a 10 jezdců na koních. Byla zima a diváci seděli na lavičkách zabaleni do dek. Ke konci předehry se dole na louce objevil průvod s pochodněmi a přiváděl Thesea a Hippolytu na koních k jevišti. Les ozařovaný mihotavými plameny pochodní, koně a krojovaní herci, to vše působilo neskutečně a pohádkově. Příchod Titanie na scénu byl provázen rejem bludiček, které s baterkami v rukou běhaly po louce za jevištěm. Titanie, kterou hrála Božena Poláchová, a čtyři milenci, kteří musí na jevišti dle scénáře usnout oděni pouze v řeckých chitónech a napůl nazí, pěkně promrzli. Roli malého Puka výborně zahrála temperamentní Vlasta Ondráková, která bezvadně ovládala roli. Oberona si zahrál Evžen Dvorský. Znamenitě se zhostili svých rolí i Stanislav Vitásek, Eva Roztomilá, Marie Stodolová, herec vysoké komediální invence František Stanzel, Vratislav Konečný, Mirek Dostál, Josef Šumpolec a příležitost dostal i kulisák Laco Muri, který si zahrál řvoucího lva. Divadlo nasvítil Jenda Polčák, který umístil barevné reflektory do korun stromů a tím bylo možno vytvářet zajímavé světelné kombinace. O zvuk a hudbu se postaral Miloš Procházka a napovídala, jako vždy, Libuška Jarmarová. Představení se velmi líbilo a mělo vynikající úroveň, přesto bylo rozhodnuto, že divadelní hry se již v přírodě konat nebudou, protože jsou velmi náročné na techniku a kompars a hlavně ovlivněny počasím.

V roce 1963 byly v budově divadla na Divadelní ulici ukončeny opravy a zahájeno promítání kina. Divadelní část otevíral spolek Mahen hrou Aloise Jiráska LUCERNA. Ještě v témže roce to byl SLAMĚNÝ KLOBOUK Voskovce a Wericha, JITŘNÍ PANÍ Alejandra Casony a ŽENY NA NISKAVUORI Helly Wuolijoki. V rámci 20. výročí založení spolku uvedl Mahen v roce 1965 hru Karla Čapka MATKA a pokračoval hrou Aloise Jiráska VOJNARKA. V témže roce hostoval v našem divadle národní umělec Jaroslav Vojta, který si zahrál postavu Buška ve hře NAŠI FURIANTI. V roce 1967 sehrál spolek hru U POKLADNY STÁL Jiřího Vernera, o rok později to byl JAN ŽIŽKA Aloise Jiráska, v němž hrálo 50 herců a 15 komparsistů. Titulní roli Jana Žižky si zahrál František Vychodil. V roce 1972 to byla hra Arthura Watkyna VOLÁ MELBOURNE a ke 30. výročí založení spolku roku 1975 sehrál Mahen v režii Zdeňka Dršťáka hru Konstantina Simonova RUŠTÍ LIDÉ. Tato hra byla poslední režií Ing. Zdeňka Dršťáka, zakladatele a otce divadla Mahen, který dne 18. listopadu 1977 ve věku 60 let nečekaně zemřel.

Za 30 let sehrál spolek celkem 79 her ve 192 představeních. Režisér Dršťák jich realizoval 67 ve 178 představeních a sám hrál v 11 hrách. Do budoucna měl připraveny další hry, své záměry však již neuskutečnil. Někdo z jeho přátel vypočítal, že za 30 let v divadle strávil na jevišti a ve zkušebně skoro tři roky. Proč? Protože divadlo miloval. V režii ho občas vystřídal dr. Jan Najman, Jan Weis, Miloslav Černý, Miroslav Zeman a Jaroslav Haltmar. Nejsou zde uvedeny všechny hry, které spolek za 30 let sehrál. Bohužel se z některých nedochovaly ani fotografie.

Divadelní spolek Mahen, který jeho náhlým odchodem značně utrpěl, se po více než roční odmlce v roce 1978 představil komedií Alejandra Casony STROMY UMÍRAJÍ VE STOJE. Režijní práce se ujal nejstarší syn dosavadního režiséra Ing. Jiří Dršťák, který sám hrál v šesti hrách svého otce a toho času režíroval ochotnický soubor v Břidličné. Scénu vytvořili noví kulisáci Tomáš Matera a Pavel Rychlý, osvětloval Jan Polčák a napovídala Stanislava Pollnerová. Hlavní roli Marty si zahrála Hana Vystrčilová spolu s Ivo Dršťákem, jenž ztvárnil Mauricia. O rok později v roce 1979 to byla detektivka Vítězslavy Šrámkové KŘESLO PRO VRAHA.

Ke 35. výročí roku 1980 sehrál spolek výbornou Werichovu komedii TETA Z BRUSELU. Světla obsluhoval Jiří Polčák, syn osvětlovače Jana, a tentokrát napovídala Anna Dvorská. Ke zdaru představení přispěla i hudba J. Ježka v podání rýmařovské hudební skupiny Gradace. Hlavní roli si po delší odmlce zahrála Jana Stanzelová. V dalších rolích diváci zhlédli Vratislava Konečného, Evžena Dvorského, Hanu Vystrčilovou, Stanislava Vitáska, Františka Stanzela, Marii Bartošovou, Ivanu Charvátovou, Irenu Havlanovou, Horymíra Dostála mladšího i staršího, Janu Dostálovou, Karla Pazderu z Břidličné, Zdeňka Rychlého, Karla Božka aj. Hostovalo se ve Světlé Hoře, Břidličné a na divadelní přehlídce v Horním Benešově.

V červnu 1981 zemřel dlouholetý, věrný a spolehlivý osvětlovač Jan Polčák. Působil v Mahenu od roku 1955 až do roku 1980, tedy plných 25 let. Jeho zásluhou byla výprava scén ještě vkusnější a dokonalejší. Zastoupila jej jeho manželka Gertruda Polčáková, která osvětlovala hry pro děti a mládež. Občas ji vystřídal syn Jiří nebo František Karásek.

Pro rok 1982 vybral režisér Dršťák tragédii Clause Hubalka HODINA ANTIGONY. Hru podmaloval hudební doprovod Romana Ichy a skupiny Pedagog. V titulní roli se představila Vlasta Ondráková - Vykrutíková, která se po delší době do Rýmařova vrátila a ukázala, že její herecký projev je stále na vynikající úrovni.

V roce 1983 sehrál Mahen inscenaci Georgese Feydeaua DÁMA OD MAXIMA. Hlavní roli Číči vytvořila opět Vlasta Vykrutíková. Ve hře hostovali i herci z Břidličné. Hrou na piáno doprovázel Roman Icha, který přesvědčivě ztvárnil opilého pianistu.

O rok později v roce 1984 nacvičil spolek tragédii Vítězslava Nezvala DNES JEŠTĚ ZAPADÁ SLUNCE NAD ATLANTIDOU, v níž hrálo 32 osob. Kompars a menší role vytvořili hudebníci z dechové kapely Zdeňka Kalába. Výborný výkon v hlavní roli Vladaře podal František Stanzel, který prokázal, že umí sehrát role komediální i tragické. Velmi dobře mu sekundovala Hana Vystrčilová v roli Kleito. Dále hráli: Pavel Hejsek, Irena Havlanová, Jana Stehlíková, Karel Pazdera, Horymír Dostál ml., František Karásek, Vlaďka Štemberková, František Filip, Jan Mičuda, Irma Stanzelová aj. Scénu vytvořil Tomáš Matera a Pavel Rychlý, světla Gertruda Polčáková, náročné kostýmy ušily a ozdobily Marie Bartošová, Jana Stehlíková a Irena Havlanová. Text sledovala Stanislava Pollnerová, scénickou hudbu a zvukové efekty vytvořil Jiří Vystrčil.

Derniéra hry se konala na okresní přehlídce v Krnově. V roce 1985 a 1986 se hrály dvě hry pod režijním vedením Stanislava Vitáska: detektivní komedie TOULAVÝ KUFR Petra Markova a ke 40. výročí založení spolku Mahen náročná hra Oldřicha Daňka VÁLKA VYPUKNE PO PŘESTÁVCE, v níž hlavní postavu a několik dalších rolí ztvárnil František Stanzel, který z jeviště prakticky neodešel. Choreografii vytvořila Vlasta Obhlídalová, hudbu Jiří Vystrčil, tančili D. Prokešová, J. Čontová a M. Macků.

V roce 1987 opět režíroval Ing. Jiří Dršťák. Nastudoval s herci komedii NEJKRÁSNĚJŠÍ VÁLKA Vladimíra Renčína, v níž excelovali Pavel Hejsek a Vlasta Vykrutíková. Hra byla napsána jako opereta, ale Mahen neměl tolik dobrých zpěváků, a tak sehrál představení jako činohru. Druhá repríza se hrála na přehlídce Divadelního máje v Krnově. Tato inscenace byla poslední hrou dlouholetého herce Františka Vychodila a také poslední režií Ing. Jiřího Dršťáka. Oba práci v našem divadle ukončili.

V roce 1988 spolek stagnoval, nebyl režisér a herců stále ubývalo. I přes politické změny ve státě v roce 1989 Mahen svoji činnost na rozdíl od mnoha jiných amatérských divadel neukončil. Zůstal nepolitický a patřil dál pod správu Domu kultury v Rýmařově. Byl jediným amatérským divadlem v okrese Bruntál a snad i v kraji, které stále působilo.

V roce 1989 se ujímá režie a vedení spolku Hana Vystrčilová, která v Mahenu působila jako herečka od roku 1969 a vedla jej do roku 2017. Nacvičuje se souborem komedii Miroslava Horníčka DVA MUŽI V ŠACHU. Režisérka obsadila ty nejlepší, kdo v Mahenu zůstali - Pavla Hejska, jenž hrál Marcella, Františka Stanzela, který ztvárnil Giacoma, Vlastu Vykrutíkovou jako Biancu, Irenu Havlanovou v roli Giulietty a malou roli poutníka svěřila Vratislavu Konečnému. Byl to divácký koncert. Všichni se ohromně bavili.

O rok později v roce 1990 sehrál spolek hru Georgese Feydeaua ÚPLNĚ ZBYTEČNÉ PAROHY, kde si poprvé zahrála Radmila Koláriková. Inscenace byla zároveň poslední hrou našeho přítele, kamaráda a výborného herce Františka Stanzela. František v listopadu 1990 zemřel. Spolek přišel o vyspělého herce, který dokázal zahrát jak role komediální, tak charakterní. Působil v divadle i jako předseda spolku. V Mahenu účinkoval v 31 hrách. V roce 1994, před 50. výročím, nacvičil spolek hru Johna Pielmeiera AGNUS DEI.

Tento vynikající kus byl ukázkou vyspělosti hereček Boženy Poláchové, která ztvárnila roli matky představené, Vlasty Vykrutíkové, jež hrála dr. Livingstoneovou, a Ireny Havlanové v roli Agnes. Umocnění pocitu ze hry přinesla i jednoduchá, ale sugestivní scéna odpovídající klášternímu prostředí, kterou pomohla vytvořit J. Orlová. Představení se hrálo pouze jednou, přesto se řadí k nejkvalitnějším hrám v historii Mahena.

Je tu rok 1995 a s ním i 50. výročí založení spolku Mahen. Režisérka na svá bedra naložila opravdu velký kus práce. Mahen nazkoušel hru Jiřího Voskovce a Jana Wericha KAT A BLÁZEN. Do hlavních rolí Melichara Mahulena a Gaspara Radůza obsadila Pavla Hejska a Radima Keclíka, kteří velmi dobře zpívali za doprovodu klavíru Jiřího Vystrčila. Dále hráli Zdeněk Vodička, Stanislav Vitásek, Luděk Pongo, Miluše Hejsková, Radka Koláriková, Petr Vágner, Jana Stehlíková a Vratislav Konečný, zpívali sourozenci Vymazalovi, tančila skupina IMI a fanfáry hráli sourozenci Kohoutkovi. Ve hře účinkovalo 28 herců. Kostýmy byly půjčeny z olomouckého divadla, scénu vytvořila Dáša Doláková s režisérkou a kulisákem Miroslavem Havelkou, o světla se starala Gertruda Polčáková, napovídala Valérie Slavíčková. Diváci dvakrát zaplnili hlediště do posledního místa.

V témže roce došlo i k velmi smutné události. 21. ledna 1995 ve věku 72 let zemřela Jiřina Dršťáková, výborná herečka, manželka bývalého režiséra a zakladatele divadla Zdeňka Dršťáka. Pod vedením svého manžela sehrála v našem divadle 59 her. Jejím hereckým královstvím zůstaly dramatické charaktery, v nichž dobyla největších úspěchů. O rok později, 14. ledna 1996, ve věku nedožitých 85 let zemřel i vynikající herec František Vychodil, dobrý, příkladný a zásadový člověk, který sehrál v našem spolku 68 divadelních rolí. Na divadelních přehlídkách obdržel několik uznání za nejlepší herecký výkon. Oba herci byli protagonisty divadla, stáli u jeho zrodu a tvořili nerozlučnou hereckou dvojici.

Mahen však pokračuje ve své práci dál. V roce 1996 to byla komedie F. R. Čecha DÍVČÍ VÁLKA, u které se bavili nejen diváci, ale i samotní herci. O rok později po dlouhé době spolek nastudoval pohádku pro děti KOŽICH OD HASTRMANA. Pohádky měly vždy velký úspěch, hrály se a hrají pro děti z mateřských a základních škol a odpoledne pro veřejnost. Navštěvují je i děti z Horního Města, Velké Štáhle, Janovic a Staré Vsi. A tak se začaly hrát každý rok v rámci programu Dospělí hrají dětem.

V březnu 2000 k 55. výročí divadla sehrál spolek italskou veselohru G. Scarniciho a R. Tarabusiho KAVIÁR NEBO ČOČKA. Ve hře mimicky exceloval Evžen Dvorský v roli mlčícího vysloužilého vojáka. Evžen Dvorský ztvárnil v Mahenu celkem 41 rolí. V roce 2003 nacvičil Mahen hru Raye Cooneyho PEKLO V HOTELU WESTMINSTER, kterou režíroval a v níž i hrál Zdeněk Vodička z Malé Morávky. S divadlem se hostovalo v Břidličné.

Rok 2005 byl ve znamení 60. výročí založení divadla Mahen. K tomuto velkému jubileu sehrál spolek v režii Hany Vystrčilové hru Johna Patricka PODIVNÁ PANÍ SAVAGEOVÁ. Titulní roli perfektně zahrála Vlasta Vykrutíková, Tita hrál Pavel Hejsek, Lily ztvárnila Irena Havlanová, která dojížděla na zkoušky až z Prostějova, kam se přestěhovala. Pacienta Samuela hrál Petr Božek, pacientku Paddyovou Ivana Charvátová, která obětavě jezdila na zkoušky z Opavy. Dále hrál Vratislav Konečný doktora Emmetta, Helena Papajová pacientku Florence, Radka Koláriková pacientku Fairy May, Pavel Konštacký pacienta Jeffreyho, Pavla Zieglerová zdravotní sestru a Jiří Konečný pacienta Hannibala. Hra měla výborný spád, herci podali vynikající výkony a diváci se dobře bavili. Představení se hrálo ještě v Břidličné a v Bruntále.

Oslavy pokračovaly v březnu výstavou fotografií Mahen 1945-2005 v Městském muzeu Rýmařov, kde se společně setkali známí, přátelé a herci současní, ale i ti, kteří hráli divadlo v Rýmařově před lety. V září sehrál spolek pro děti ještě pohádku Jaroslava Koloděje JAK KAŠPÁREK VYSVOBODIL KRÁLE HONZU. Milého Kašpárka si s chutí zahrála Radka Koláriková.

V roce 2006 sehrál spolek úspěšnou hru Neila Simona pod názvem ŘEČI. Herci Mahena opět ukázali, že jejich výkony jsou srovnatelné s výkony profesionálů. V červnu uvedl spolek pohádku pro děti pod názvem RARÁŠCI, kterou hrál i v muzeu při příležitosti prvního Muzejního dne. V roce 2007 nastudoval Mahen detektivní komedii Normana Robbinse pod názvem DO HROBKY TANEČNÍM KROKEM, pokračování úspěšné Robbinsovy detektivky HROBKA S VYHLÍDKOU, kterou spolek hrál v roce 2002. Pro rok 2008 připravil Mahen komedii francouzského autora Francise Joffa PRÁZDNINY SNŮ. Tentokrát se hrálo i dopoledne pro studenty středních škol. Tuto bláznivou komedii zhlédlo celkem 718 diváků. Byla to jedna z nejúspěšnějších her, které Mahen hrál. V hlavních rolích se objevili Vlasta Vykrutíková a Pavel Hejsek. Scénu vyrobil Miroslav Havelka, o světla se opět starala Gertruda Polčáková, napovídala Simona Láhnerová.

Hudbu a zvukové efekty Jiří Vystrčil, v pokladně byla Marie Ihnátová, biletářky Dáša Doláková a Anna Vágnerová, v šatně jako vždy paní Havelková. Pro rok 2009 byla vybrána hra Johna Patricka PANÍ SAVAGEOVÁ V ROZPACÍCH, volné pokračování hry Podivná paní Savageová. Titulní roli si opět zahrála Vlasta Vykrutíková, sestru Kristýnu tentokrát hrála Jana Stehlíková, Janny Nela Zothová, jejího komplice Ala ztvárnil již ostřílený Pavel Konštacký, role pacienta Hannibala se velmi dobře zhostil Petr Božek a policistu hrál nový herec Josef Konečný.

A je tu rok 2010 a s ním 65. výročí založení spolku Mahen. Pro toto výročí vybrala režisérka Vystrčilová těžkou komedii s tragickým koncem. Byla to hra Edwarda Albeeho pod názvem VŠECHNO NA ZAHRADĚ. Začátky provázely potíže s autorskými právy, která zastupuje Dilia, o. s., Praha. Původně bylo slíbeno, že hru může spolek hrát, ale o měsíc později, kdy se již začalo zkoušet, bylo oznámeno, že autor si nepřeje, aby ochotníci hru hráli. Protože hra byla již rozpracována, obrátila se režisérka na zástupce autora a žádala o výjimku. Divadlu bylo vyhověno a ve hře hrálo 11 herců. V hlavních rolích manželů diváci viděli Radku Kolárikovou a Pavla Konštackého. Jejich dceru hrála Nela Zothová, Jacka Pavel Hejsek, paní Tootheovou Vlasta Vykrutíková. Dále hráli Vratislav Konečný, Jana Stehlíková, Helena Papajová, Josef Konečný, Petr Božek a Pavla Zieglerová. Divadlo zhlédli i studenti středních škol.

Oslavy výročí pokračovaly v březnu v sále ZUŠ na Divadelní ulici, kde se setkali herci současní i minulí, představitelé města a sponzoři, kteří přispěli do "divadelní káry". Byli zde oceněni Národní umělci města Rýmařova Vlastimila Vykrutíková a Vratislav Konečný, kteří měli oba v Mahenu odehráno 44 divadelních her, a Zasloužilí umělci města Rýmařova Ivana Charvátová, Radka Koláriková, Jana Stehlíková a Helena Papajová, jež ve spolku odehrály více jak 20 her. V neposlední řadě bylo uznání uděleno i Gertrudě Polčákové, která v divadle působila již 26 let jako osvětlovačka, a Miroslavu Havelkovi za 17 let práce kulisáka. Starosta Ing. Petr Klouda a místostarosta Ing. Jaroslav Kala poděkovali Haně Vystrčilové za její dlouholetou práci na poli kulturním a udělili jí Rýmařovskou Thálii za hereckou i režijní práci. Herci a přátelé divadla Mahen udělili režisérce Oskara za režii pro rok 2010. Výborné občerstvení přichystala jídelna a cukrárna Jaroslava Podlase a žáci Střední školy Rýmařov. K poslechu a tanci hrála skupina Trio Dynamic. Po celý duben 2010 byla v Městském muzeu Rýmařov otevřena výstava fotografií Posledních 20 let úspěšné práce Divadla Mahen Rýmařov. Ještě v témže roce sehrál spolek krásnou pohádku pro děti JEŽIBABY A KOUZELNÁ POLÉVKA.

Pro rok 2011 se ujal režie Ing. Pavel Hejsek a nastudoval s Maheňáky VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ Williama Shakespeara, kde si sám zahrál hlavní roli Falstaffa. V inscenaci hrálo 20 dospělých herců a 6 dětí ze ZUŠ. V dalších rolích mohli diváci vidět veselé paničky Radku Kolárikovou a Helenu Papajovou, jejich manžele Zdeňka Vodičku a Zdeňka Rychlého, Vlastu Vykrutíkovou, Janu Stehlíkovou, Vratislava Konečného, Pavla Konštackého, Petra Božka, Josefa Konečného, Pavla Buchtu, Štěpána Stoklasu a tři nové členy souboru Martina Holouše, Daniela Šoltese a Jana Steinera. V menších rolích si také zahráli Tomáš Valášek, Ludmila Křápková, Michaela Viktorinová, Adam Merva a studenti LŠU. Bylo to náročné představení, které trvalo tři hodiny, přesto ho vidělo přes 600 diváků. V září téhož roku sehrál Mahen opět v režii Hany Vystrčilové pohádku Jaroslava Koloděje V PEKLE DOŠLY ZLAŤÁČKY. Hudbu k písničkám napsal Jiří Vystrčil a nahrála hudební skupina Dynamic.

Pro divadelní sezónu 2012 připravila režisérka bláznivou komedii Kena Ludwiga POD PRAPOREM NĚŽNÝCH DAM. Něžné dámy v tomto případě hráli muži, a to zkušený herec Pavel Konštacký a talentovaný Jan Steiner. Oba se v příběhu vydávají za neteře bohaté milionářky, kterou si s chutí a velmi dobře zahrála Jana Stehlíková. Dále hráli Vratislav Konečný, Radka Koláriková, Helena Papajová, Josef Konečný, Martin Holouš a Milan Kříž. Hra měla spád, byla plná vtipných gagů a komických situací a diváci ji náležitě ocenili bouřlivými ovacemi. Pro děti režisérka na červen připravila veselou pohádku, jak jinak než s písničkami Jiřího Vystrčila. Pohádka Jaroslava Koloděje se jmenovala KAŠPÁREK A KOPŘIVKA. Milého Kašpárka si opět zahrála Radka Koláriková. V dalších rolích si zahráli Zdeněk Rychlý, Vlasta Vykrutíková, Pavla Zieglerová, Martin Holouš, Pavel Konštacký, Jan Steiner, Daniel Šoltes, Helena Papajová, Jana Stehlíková, Josef Konečný a Milan Kříž. Obsazení obohatily také dcery hereček Pavly Zieglerové a Radky Kolárikové, Pavla Zieglerová mladší a Karolína Koláriková.

Pohádku vidělo skoro 700 diváků, jak dospělých, tak dětí. A přišel tolik obávaný rok 2013. Město dokončilo rekonstrukci SVČ na Okružní ulici a spolek Mahen ve starém dobrém divadle na Divadelní ulici zahrál poslední představení pro dospělé a pro děti. Nastudoval divácky vděčnou britskou komedii Michaela Cooneyho HABAĎŮRA. Ve hře hrálo 12 herců: Vlasta Vykrutíková, Ivana Charvátová, která opět dojížděla z Opavy, Jana Stehlíková, Pavel Konštacký, Helena Papajová, Pavla Zieglerová, Jan Steiner, Zdeněk Rychlý, Josef Konečný, Daniel Šoltes a Dennis Huml. V této hře hrál svoji vůbec poslední roli Vratislav Konečný, který ve hře ztvárnil úředníka Jenkinse a touto postavičkou ukončil kariéru v divadle Mahen. Ve spolku působil od roku 1965 a hrál ve 49 divadelních hrách. Práci v Mahenu ukončila i Gertruda Polčáková, která působila v našem divadle 29 let jako osvětlovačka. Nasvítila 41 premiér a nespočetné množství repríz a pořadů pro děti.

Vůbec posledním představením Mahenu v budově divadla na Divadelní ulici byla pohádka pro děti Vladimíra Čorta pod názvem ČERT MAKRELA. Scénu vytvořil Miroslav Havelka, světla Gertruda Polčáková, napovídala Miroslava Orlíková, hudbu složil Jiří Vystrčil a nahrála skupina Dynamic. Se starou budovou divadla se přišlo rozloučit skoro 700 obyvatel našeho městečka.

Budova divadla se uzavřela. Tady Mahen předvedl první česky hrané divadlo, odehrál 293 představení a 68 let zde měl své zázemí. Spolek se stěhuje do prostor SVČ. V budově na Okružní ulici dostal k dispozici maličkou zkušebnu, kam si přestěhoval několik kulis, část garderoby, nábytku a rekvizit, protože kapacita nebyla dostatečná. V březnu 2014 zazněly z pódia SVČ repliky světoznámé britské komedie Robina Hawdona DOKONALÁ SVATBA. Diváci k našemu překvapení dvakrát zaplnili hlediště a velice se bavili. Představení vidělo i 200 studentů středních škol.

Od roku 1945 do roku 2015 spolek sehrál 301 představení, z toho 133 premiér a 168 repríz. V divadle doposud hrálo přes 300 herců a nespočetné množství komparsistů nejen z Rýmařova, ale i Edrovic, Staré Vsi, Janovic, Velké Štáhle, Jamartic, Břidličné a Malé Morávky.

Rok 2015 je ve znamení 70. výročí založení ochotnického divadla Mahen v Rýmařově. V březnu se diváci mohli náležitě zasmát u situační komedie Marca Camolettiho NA SPRÁVNÉ ADRESE, v níž si inzeráty zaměnili Vlasta Vykrutiková, Jan Steiner, Pavla Zieglerová, Martin Holouš, Radka Kolariková, Josef Konečný, Helena Papajová a Pavel Konštacký. Komedie pojednává o stárnoucí majitelce domu, jejíž nájemnice si v dobré

vůli, sehnat každá to své, podají inzerát s drobnou poznámkou P.P.S., která celou situaci neskutečně proplete a zamotá. Díky tomu vzniká mnoho zábavných situací, jejímž kořenem je právě popletení inzerátů. Toto představení slavilo obrovský úspěch a bylo tak reprízováno rovnou třikrát, což se nestalo už několik let. Následně se před začátkem letních prázdnin odehrála pohádka, kterou napsal Josef Horáček, O ČERTOVSKÉM KŘESLE, ve které hráli Lucifera Jan Steiner, duši v pekelném kotli a prince Jaroslava Martin Holouš, čerta Kleofáše Pavel Konštacký, čertici Mňamku Helena Papajová, královnu Vlasta Vykrutiková, chůvu Jana Stehlíková, čerta Sazinku Pavel Buchta, čertici Křivuli Martina Vogelová, komořího Daniel Šoltes, prince Hněvsu Josef Konečný a princeznu Terezku Jana Ptáčková. S touto pohádkou maheňáci vycestovali do nedaleké Břidličné, kde zpříjemnili dětem začátek letních prázdnin.

Po celý listopad 2015 byla také v muzeu otevřena výstava fotografií a dokumentů 70 let divadla Mahen v Rýmařově, která mapovala tento neuvěřitelný milník tohoto ochotnického souboru. Ve všech sálech muzea bylo vystaveno přes šest stovek unikátních fotografií z pětadevadesáti divadelních her, které Mahen odehrál od roku 1945. Ze čtyřiatřiceti her se fotografie nedochovaly a pět her nebylo na výstavě zastoupeno pro nedostatek místa. Návštěvníci mohli také obdivovat kroniky divadelního spolku, které byly volně přístupné k nahlédnutí.

Od roku 1945 - 2015 sehrál spolek Mahen 340 představení, z toho 134 premiér a 206 repríz. V divadle hrálo 301 herců a nespočetné množství komparsistů.

Rok 2016 byl spojen se dvěma smutnými loučeními. Prvním bylo úmrtí dlouholetého člena souboru, herce a přítele, Pavla Buchty, který odehrál mnoho her a byl to člověk milující divadlo a život. Druhé rozloučení bylo s výraznou osobou novodobé historie Mahenu, režisérkou Hanou Vystrčilovou, která se rozhodla přenechat svůj režisérský trůn a užívat si tak zaslouženého odpočinku. Její stopa v historii Mahenu nesmazatelně zůstane. Díky jejímu úsilí, odhodlání, lásce a odevzdání divadlu, se po dobu 28 let odehrálo velké množství velmi úspěšných her. Herečka, kostymérka, maskérka, tvůrkyně kulis a rekvizit, nápověda, režisérka, dramaturg, kolegyně, ... tím vším byla Hana Vystrčilová.

V roce 2017 nastupuje na místo režie Zdeněk Vodička, herec divadla, který zde již odehrál 23 inscenací. V roce 2003 režíroval divadelní hru Peklo v hotelu Westminster. Předsedou spolku Mahen se stal herec Pavel Konštacký a místopředsedou Jan Steiner. Tento rok je také ve znamení obnovy budovy divadla, kterou se zástupci města rozhodli nesmyslně zbourat z důvodu jejího nevyužívání a údajného chátrání, a navrácení jí tak opětovný důstojný status kulturního stánku v Rýmařově s neochvějným "geniem loci". Oba rýmařovské ochotnické spolky, Mahen i Pradivadlo, se rozhodly, že navrátí této jedinečné budově jejího ducha. Díky Petru Laštuvkovi, který spolupracuje s oběma spolky, tak v tomto roce vzniklo MĚSTSKÉ DIVADLO RÝMAŘOV. Všichni se rozhodli zachránit budovu nezměrné historie pro město Rýmařov a jeho kulturní život.

O PRINCEZNĚ, KTERÁ SNÁŠELA ZLATÁ VEJCE je autorská pohádka Jaroslava Koloděje v níž se vrací na divadelní scénu členové Mahenu Radka Koláriková, Helena Papajová, Martin Holouš, Jan Steiner, Pavla Zieglerová ml., Zdeněk Rychlý a Karolína Koláriková. Svoji premiéru si odehráli Bartoloměj Bachura, Barbora Laštuvková, Sára Šmaterová a Michal Schreiber. Premiéra této pohádky proběhla 20. června již v budově Městského divadla Rýmařov a návštěvnost byla veliká.

O zvukovou a písničkovou část se postaral Petr Laštuvka. Světla zajistil Jan Halinec a kulisy jsou dílem ZUŠ Rýmařov. Kostymérkou a inspicientkou byla Radka Koláriková a text sledovala Dagmar Korytárová.

Rok 2018 Mahen odstartoval hrou na motivy představení Jaroslava Koloděje (Vrány) "... ZDĚDÍME PIVOVAR". Režie se opět chopil Zdeněk Vodička a role bezdomovců se ujali Radka Koláriková, Martin Holouš, Pavel Konštacký a Helena Papajová a šlo jim to úžasně. V roli muže zhrzeného životem se představil Jan Steiner. Úředníka magistrátu ztvárnil Michal Schreiber a paninku hledající jednoho z bezdomovců si zahrála Jana Stehlíková. Toto divadelní představení slavilo úspěch, díky pro Mahen ne příliš typickému námětu, který diváka vtáhl do občas neveselé reality dnešního života.

Další hrou téhož roku se stala pohádka z dílny Evy Schwarzové "ČERTOVSKÁ POHÁDKA", která diváky přivádí do pekla, kde mohou sledovat, jak se potrestaná víla Petúnie v podání Karolíny Kolárikové a rozverný čert Metlička (Bronislav Konečný) snaží udělat dobrý skutek, aby se vysvobodili ze svých trestů, kterými je potrestala královna víl (Pavla Zieglerová) a Luciferka (Helena Papájová). Tu o dění v pekle neustále informuje donášející čert Slídil (Martin Holouš) a podává hlášení o všem, co Mrzoun (Michal Scheiber), Chytrolína (Barbora Laštůvková) a Marbulka (Barbora Večeřová) dělají. Zoufalé Petúnii nakonec přispěchá na pomoc její sestra Violka (Sára Šmaterová), která musí uhodnout tři velmi těžké hádanky...

Režie se tentokrát ujal Martin Holouš, kostýmy a inspici zajistila Radka Koláriková, text sledovala Miroslava Orlíková a hudbu, zvuk a světla zajistil Petr Laštuvka.

Městské divadlo Rýmařov tak znovu ožívá s Maheňáky na prknech, kteří uzavírají jarní sezónu.

Na konci roku 2018 všechny zasáhla velmi smutná zpráva, protože odešel pan Vratislav Konečný. Dlouholetý člen Mahenu, který odehrál velké množství velmi úspěšných představení a byl nedílnou součástí jak divadelního spolku, tak i života mnoha rýmařovských občanů coby učitel.

Rok 2019 přináší na prkna Městského divadla Rýmařov další pohádku z dílny Evy Schwarzové. "KVĚTUŠKA A ČARODĚJNICE" je pohádkovým příběhem s písničkami o chudé dívce Květušce (Pavla Zieglerová ml.), která má jen jedno přání... stát se na chvíli princeznou. Splnění tohoto snu jí slíbí potrhlý Bazilišek (Bronislav Konečný), který tak plní rozkaz zlé čarodějnice (Pavla Zieglerová) a přivádí Květušku jako služebnou do jejího obydlí. Ze sevření protivné babice Květušce pomáhá přerostlý skřítek (Petr Wagner) a jeho kamarádka víla (Barbora Večeřová), která byla kdysi hvězdou na nebi, než se také dostala do spárů čarodějnice.

Pohádku o tom, jak je důležité zvážit svá přání, opět režíroval Martin Holouš, který vytvořil scénu spolu s Radkou Kolárikovou. Ta se postarala i o krásné kostýmy. Hudbu, zvuky a světla zajistil Petr Laštuvka. Pohádka byla reprízována v Horním Městě při oslavách Hornických dní a druhou reprízu sehráli maheňáci na Zámku v Janovicích při ukončení zámecké sezóny 2019. Při obou těchto představeních si divadelníci vysloužili bouřlivý aplaus.

Konec roku 2021 přinesl velmi smutnou zprávu. Opustil nás jedinečný herec a dlouhodobý člen divadelního spolku Mahen, Pavel Hejsek. Muž a herec neuvěřitelných kvalit, který svým talentem vždy a bez problémů dokázal doslova uhranout každého diváka. Byl skvělým přítelem všem hereckým kolegům, mentorem, režisérem a nenahraditelným hercem.

V roce 2022 dostali maheňáci šanci konečně odehrát nové představení, které bylo na dva roky odloženo, kvůli pandemii koronaviru. Tak se vrátili s hrou STĚHOVÁCI GENTLEMANI, autora Bruno Duarta. Režie se tentokrát chopil dlouholetý člen Mahenu, Pavel Konštacký, který se zároveň představil v roli Francoise. Budoucího nájemníka bytu, který kupuje pro svoji milenku Emmu (Pavla Zieglerová). Tam se střetne s jeho bývalou majitelkou Julií (Radmila Koláriková), které se hroutí svět kvůli stěhování a neustálým telefonátům od svého rebelujícího syna a bývalých partnerů. Do těchto vypjatých situací, se neustále pletou dva nemotorní a pilností ne příliš oplývající stěhováci, kterým vůbec nevadí, že zmíněný byt měl být už dávno prázdný. Namísto stěhování řeší Pierre (Martin Holouš) svoji manželskou krizi, zatímco Mražák (Michal Schreiber) se v bytě nečekaně setkává s někým, koho důmyslnou lstí pustil k vodě. Téměř prázdný byt se tak stává kolbištěm konverzačních přestřelek, řadou nedorozumění a velice překvapivého rozuzlení.

O scénu se postarali herci sami a světla a hudbu opět zajistil Petr Laštuvka. Text sledovaly Dagmar Koritárová a Julie Zieglerová.

28. listopadu 2023 proběhla premiéra nové divadelní pohádky s písničkami, PROČ VODNÍCI NEPEČOU CHLEBA, autorů Martina Holouše a Františka Jakuba Denka, člena ochotnického spolku Osvětová beseda Velká Bystřice. Režie se tentokrát chopil jeden z autorů, člen divadelního spolku Mahen, Martin Holouš. Hudbu složil a slova napsal spolu s autory, Ivan Kakula, rovněž člen ochotnického spolku ObVB.
Příběh nás přenese do malebného mlýna, který majitelům sice padá trochu na hlavu, ale žije se v něm velmi hezky. On totiž tento mlýn ukrývá nejedno tajemství, na které budou muset diváci přijít společně s mladým chasníkem Martinem (Bronislav Konečný), který přichází za starým mlynářem Řehořem (Petr Wagner) s prosbou o práci. Ten by rozhodně nebyl proti, práce je ve mlýně víc než dost. Jenže to se příliš nepozdává jeho drahé a občas velmi hudrující ženě Mřeně (Pavla Zieglerová), která má obavu z toho, že by pohledný mládenec mohl poplést hlavu jejich dceři Slunce (Julie Zieglerová), které už sama vybrala ženicha. Tím není nikdo jiný, než bohatý, chamtivý a ne příliš chytrý statkář Votruba (Petr Božek), který dodává do mlýna obilí. Ten, aniž by o jejich dceru příliš stál, stále nemůže pochopit, proč se v tomto mlýně nepeče chleba. Tato záhada se začíná vyjasňovat s příchodem noci, kdy se mlýn halí do zeleného kabátu a kapříci v rybníce začínají být poněkud neklidní. Těsto, které jim tolik chutná, se zdá být najednou jiné a skoro to vypadá, že se ve mlýně začíná ztrácet věhlasný kvásek. Tato záhada se musí objasnit. A tak po sérii komických situací, za použití starého vodnického kouzla, zelené ruce odhalí zloděje. Bude jím Martin? Nebo snad chamtivý Votruba? A proč vlastně Mřena nemá ráda zelenou barvu? Má to snad spojitost s tajemstvím, které jí Řehoř zatajil? A jak je možné, že se každému chce spát po Slunčině čaji? Na všechny tyto otázky získali diváci odpovědi v Městském divadle Rýmařov a spolu s herci rýmařovského Mahenu nahlédli do tajů vodnického světa, který je tak trochu... netradiční.

V pondělí 1. 12. 2025 Maheňáci odehráli další velmi úspěšné představení, které nastínilo divákům, jak se tvoří divadlo. Ti se tak stali svědky divadelní zkoušky, kterou ovlivňuje nesnášenlivost herců, nefunkční rekvizity, technické potíže a režisérka, která padá do mdlob, protože jsou tři dny do premiéry. Toto představení bylo uvedeno k 80. výročí divadelního spolku Mahen a setkalo se s bouřlivou reakcí diváků v téměř vyprodaném divadle, kteří ocenili obří dávku fyzické komedie, povedených gagů a hlavně výkony skvělých herců, kteří se za poslední dekádu dostali k téměř profesionálním výkonům. Jmenovitě Bronislav Ludvík Korman, Pavla Zieglerová, Josef Konečný, Radmila Koláriková, Martin Holouš, Petr Božek, Helena Papajová, Barbora Večeřová a Michal Schreiber. Režie se chopil František Jakub Denk, který je společně s Martinem Holoušem spoluautor divadelní pohádky "Proč vodníci nepečou chleba", která byla uvedena na podzim roku 2023.